Druhý díl rybářů z Lužnice zatím neplánujeme, ale inspirací přibývá…, tak sem alespoň vložíme takovou pracovní verzi úvodní povídky. Jako bonus pro vás:
NAŠE PLÁNY PRO LETOŠNÍ SEZÓNU
Historický okamžik! Tímto začínám slavnostně zapisovat zážitky z naší druhé rybářské sezóny. Do nového zápisníku. Ten loňský jsem totiž totálně popsal a pokreslil. A taky Magda mně z něj dva listy vytrhla na malování. To jsem byl opravdu hodně naštvaný. Ježíšek to asi viděl, protože jsem pod stromečkem objevil tenhle nový prázdný zápisník. Když budu psát každý rok do nového zápisníku, tak až budu starý jako děda Karel, budu jich mít třeba sedmdesát, nebo osmdesát tři, nebo rovnou sto! To už bude dost slušná knihovnička!
Letošní zima byla přímo famózní. Táta říkal, že naposledy bylo tolik sněhu, když jsem se narodil. A to už je opravdu hodně, hodně dávno. To jsem ještě prý ani netušil na co mám ruce a nohy a už vůbec ne, že se stanu rybářem. S kámošema jsme skoro každý den sáňkovali, nebo jezdili na skluzavce na kopečku u nádraží. Dělali jsme výpravy na zamrzlém rybníku Skořínek a několikrát taky na Černém rybníku. To se ví, že jen když byl led opravdu dost tlustý. Ale bylo to dobrodružné. Takový zvláštní pocit, stát nohama přímo nad rybama. Ty si tam někde hovějí zavrtané v bahně a najednou nad nima na ledu stojí rybář. Asi se posmívají: „to je ledu co?, sem jen tak kamaráde háček nenahodíš haha“. No teď sice rybičky nenahodím, ale počkejte až to na jaře roztaje. Máme na vás s kámošema vymyšleno hodně dobrých plánů!
Na každém zamrzlém rybníku jsou vysekané takové obdélníky, ze kterých baštýř Karas nebo další rybáři pravidelně vyndávají kusy ledu, aby měly rybičky dost kyslíku. Jinak by tu zimu taky nemusely pod ledem přežít. To je fakt záslužná práce. Také naši dobrovolní hasiči vysekali podobnou okysličovací díru na našem Moři na návsi. Pro Bláťulu a další rybičky. To by byla přímo katastrofa, kdyby zimu Bláťula nepřežil.
Největším zimním zážitkem byl hokej na našem Moři na návsi. Poprvé v životě jsme mohli hrát hokej přímo nad hlavou legendárního kapra Bláťuly. Když rybníček poprvé zamrznul před vánocemi, uspořádali jsme první slavnostní utkání. Adam na něj přinesl legendární puk, který si tajně půjčil od svého dědy. Byl na něm podpis legendárního českého brankáře Jiřího Králíka. Je to mistr světa v hokeji a má prý i stříbrnou medaili z olympiády. Hrál jsem s Adamem a Kubou, Magda byla v bráně, proti Pítrovi s Tomem. Bylo to docela dost vyrovnané, už se stmívalo, chyběla minuta do konce asi už desáté třetiny kdy Adam stál sám před bránou soupeře a mohl dát vítězný gól jako Jarda Jágr. Tedy kdyby chytil moji přihrávku. „Adame, Adame puk…“ řvali jsme všichni. Jenže Adam právě koukal na hodinky. Chtěl vědět kolik ještě zbývá minut do konce zápasu a jak jsme na něj zařvali, úplně se leknul, plácnul sebou na zem, z ruky mu vypadla hokejka a legendární puk s Jiřím Králíkem proletěl kolem něj. Až do okysličovací díry pro Bláťulu. Zůstali jsme stát jak opaření. Měli jsme průšvih. Nemělo vůbec cenu Adamovi nadávat, protože začal natahovat. „Bez puku nemůžu domů“ vzlykal Adam. Cítil jsem se taky provinile, přece jen jsem mu přihrál dost tvrdě. „Počkej, mám nápad, nějak to vyřešíme“ a doběhl jsem k nám do stodoly pro nový puk a bílý fix z Magdiný kreslící sady. „Zkusíme tam toho pana Králíka znovu podepsat a třeba tvůj děda nic nepozná“, snažil jsem se mým nápadem uchlácholit Adama. Ale znáte to. V žákovské učitelka taky vždycky pozná falešný podpis. Navíc jsme si nepamatovali úplně přesně jak ten podpis vypadal. To je totiž strašně zajímavé. Každý člověk na světě má úplně jiný podpis. Napsal jsem tedy na puk JIŘÍ KRÁLÍK. „No, slušný borci. To už tam rovnou můžete namalovat králíka z klobouku“ chechtal se nám Pítr. „A jakej máš nápad ty teda, no?“ křiknul jsem na něj naštvaně. „No prostě musíte s pravdou ven. On se z toho děda nezblázní.“ A měl pravdu. Doprovodili jsme všichni Adama dom, nejdřív se Adamova maminka lekla, že se něco stalo, ale když jsme jí a dědovi Kopačkovi řekli, že se nám stala taková nehoda s pukem a že Adam za to vůbec nemůže, že byla tma a tak.. tak se jim ulevilo. „No, hlavně že jste do té díry nezahučeli vy kluci jedni. Ten puk určitě nenastydne. A za rok si ho třeba vylovíme. Teď si s ním za trest bude hrát Bláťula“, řekl děda a byl úplně v pohodě. To jsem byl fakt rád, že z toho Adam nebude mít problémy.
Celou zimu jsme hlavně vymýšleli nápady jak vyzrát na další rybičky. K vánocům jsme totiž každý dostali několik rybářských knížek, takže na letošní sezónu máme přímo ukázkově nastudováno. S kámošema jsme pořád probírali jaké ryby by si každý z nás přál letos ulovit. Na mapě jsme vybírali nová lovící místa a také jsme vymysleli geniální vychytávku pro náš vor Fram. Chtěli bychom na něj vyrobit střechu, no spíš takový stan, nebo plachtu, tak abychom mohli lovit i za deště, nebo naopak abychom byli ve stínu, když bude moc pražit sluníčko. Ale všichni do jednoho jsme se shodli na jednom. Že když už jsme ulovili, no spíše vylovili legendárního kapra Bláťulu, tak dalším velkým snem pro nás všechny by bylo ulovit pořádného sumce. No to by bylo! To by nám gratulovali snad všichni rybáři v jižních Čechách! Tak uvidíme.
